O kompostu – Kompostárna Prostějov

Využití kompostu v zemědělské praxi

Události z posledních extrémních let ukazují, že dosavadní agrochemický přístup k orné půdě bude stále hůře obhájitelný.

vyšší okamžitá produkce plodin (za předpokladu „normálního“ průběhu počasí),
vstřícnost k ekonomickým tlakům stran volby plodiny (nerespektují se ověřené osevní sledy), omezení průsaku
agrochemikálií přes zhutnělé podorničí (tmavá vrstva) oddaluje zátěž podzemních vod agrochemikáliemi,
zvýšení okamžité efektivity aplikovaných agrochemikálií omezením „neefektivního“ odběru živin půdními (mikro-) organismy.

deformace kořenového systému, fyzikální, chemická a biologická degradace půd,
snížení množství organické půdní hmoty,
zhroucení struktury ornice – nižší pórovitost, vyšší měrná hmotnost, omezení průsaku srážkových vod – deficit podzemních zdrojů vod,
vytváření dešťových lagun a hrozba eroze, přehřívání a promrzání krajiny, atd.

Aplikace organických látek vážným tématem pro regeneraci úrodnosti půd a pro návrat vody do krajiny.

rovnoměrná produkce během teplotních a srážkových extrémů,
blahodárný účinek kompostu lze prodloužit dodržováním ověřených osevních sledů,
obnovení průsaku srážek,
oživení půdy umožňuje biologické zneškodnění (rozklad) použitých pesticidů,
rovnoměrná a déletrvající nabídka aplikovaných živin jejich dočasným navázáním do buněk (mikro) organismů, s přísunem organických látek a energie v kompostu se postupně rozrušuje zhutnělá vrstva podorničí z předcházejícího hospodaření,
omezuje se deformace kořenové soustavy, kořeny prorůstají do hloubky a plodiny jsou schopny v suchých periodách hospodařit i s hlouběji zasáknutou srážkovou vodou.

Diskriminace přísunu organické hmoty vede k dramatickému poklesu počtu a biomasy půdních živočichů. Pěstovanou plodinou byla pšenice ve stejné nadmořské výšce (500 m.n.m) ve Švýcarsku.

Na sousedních snímcích je porovnání živočichů extrahovaných z půdy s obdobnými výchozími parametry, ale s odlišným hospodařením, z plochy odpovídající 0,25m2 do hloubky 0 – 20 cm pomocí Berlese-Tullgrenova extraktoru.

Snižuje množství žížal. To je zvlášť citelné v dnešní době, kdy by bylo žádoucí zajistit průsak dešťových srážek do hloubky půdy a změnit tak povrchový odtok vody na podpovrchový.

Nejde jen o budování robustních vertikálních chodeb, o zajištění průsaku a výměny půdních plynů, ale také o transport mnoha forem organických látek do podorničí jak je zřejmé z tmavé barvy stěny chodby v jinak světle zabarveném podorničí. Tyto chodby přednostně prorůstají kořeny následných plodin neboť „uložené“ organické látky zadržují nejen vodu, ale jsou také zdrojem živin.

Živiny jsou potřebné pro zdravý růst rostlin. Jsou klasifikovány podle zastoupení v sušině rostlin na makroelementy, vyskytující se od desetin po desítky procent (C, O, H, N, P, K, Ca, Mg, S) a mikroelementy (Fe, Mn, Zn, Cu, B, Mo, … obsah pod 0,1%). Agrochemický přístup k zemědělství hledá cestu, jak umožnit plodinám snadný přístup k živinám, aby mohly za účasti sluneční energie vytvořit co nejvíce rostlinné hmoty, biomasy. Půda je vnímána jako prostředník pro výživu rostlin.

Vedle základních makroelementů jako je uhlík, vodík a kyslík, které jsou snadno dostupné ve formě vody a oxidu uhličitého musí mít plodina k dispozici další prvky N, P, K, Ca, Mg a S. Pokud nejsou dodávány ve formě minerálních hnojiv, je jejich dostupnost v půdě řízena aktivitami půdních organismů. Dodáním kompostu do půdy se přirozenou cestou vrací živiny odčerpané rostlinami z půdy, do půdy se vrací kromě živin také energie, čímž se současně upravuje bilance organických látek. Půda je vnímána jako místo pro život.

I když dusík tvoří 78% atmosféry, je zde přítomný v molekulární formě, ve které není dostupný pro rostliny. Dusík je nejpoužívanějším hnojivem. Je nutný pro tvorbu bílkovin, nukleových kyselin a dalších důležitých látek (např. chlorofylu).
EU…ostatní: Podle Erismana et al. (2011) je v Evropě efektivita využití dusíkatých hnojiv, měřená jako poměr dusíku ve sklizených plodinách vůči dusíku původně aplikovanému, nejnižší ve světě – pouze 36%, celosvětově je 50%. S nadsázkou lze hovořit o třikrát zaplaceném zajíci v pytli. Pro producenty dusíkatých hnojiv je to zpráva dobrá, pro evropskou krajinu je absence zájmu o dva ze tří dílů aplikovaného dusíku osudová – viz. snímek obohacení říčních vod dusíkem a fosforem.

V průměru obsahuje kompost z biologického odpadu celkem 5–16 kg dusíku v 1 t kompostu. V sušině je to v rozmezí 0,5–2,5 %. Více než 90 % celkového množství dusíku v kompostu je vázáno v organických látkách. Proto není velká část dusíku přítomného v kompostu okamžitě přístupná rostlinám, ale může být postupně mineralizována a následně rostlinami využita. Organický N aplikovaný v kompostu je tak na rozdíl od cca tří ročních nárazových dávek minerálního N v konvenčním zemědělství chráněn proti ztrátám a je uvolňování průběžně v závislosti na biologické aktivitě půdy. Je-li nutné podpořit růst rostlin, je možné v rozumné míře kombinovat kompost s minerálním dusíkem, neměla by se ale překračovat hranice možného uvolnění dusíku ve výši 250 kgN.ha-1.rok-1. Asi 5 až 20 % dusíku je možné považovat za dusík dostupný pro rostliny už v průběhu prvního roku.